„Za víru, kterou v sobě mám, vděčím Owenu Meanymu, svému kamarádovi z dětství…“ Každodenní vzpomínka na něj je způsob, jak přežít smůle navzdory. Životní poustevník John Wheelwright odříkává barvitou litanii za spolužáka, jenž mu byl v telecích letech rádcem, vzorem neokázalých ctností a hlavně nerozlučným parťákem, tolikrát zasahujícím do jeho příběhu i do událostí v rodném Gravesendu. Sami posuďte, jaké ohromné věci v zastydlém novoanglickém maloměstě v 50. letech vykonal podměrečný mesiáš Owen Meany. Ačkoli strašidelně piští a v psaných debatách se prosazuje zásadně velkými písmeny, vyplatí se ho nepřeslechnout. Nejenže vyslovuje to, čeho se pokrytecká Amerika ještě dlouho neodváží, ale především se neptá, co může vlast udělat pro něj, nýbrž co on může udělat pro ni… Rozevlátě moderní, a přesto strhující paralela s mučednickým životem a odkazem Ježíše Krista stojí na vrcholu díla Johna Irvinga. S radostí z vyprávění, v jehož živelnosti si nijak nezadá s milovaným Dickensem, líčí autor přátelství až za hrob. Nikdo nejsme ostrov, musíme se k sobě přimknout a v éře pokrytců věřit pouze v to, co má smysl. Ve „sladkých“ 60. letech, jejichž myšlenky umrtvila válka ve Vietnamu, se to koneckonců ukáže v plné nahotě. Délka nahrávky: 26 hodin 41 minut Čte David Novotný