Publikace věnovaná malíři a pedagogovi Janu Smetanovi (1918–1998), známému především v souvislosti se Skupinou 42. Smetanova další, nepoměrně rozsáhlejší tvorba dosud čekala na komplexní zhodnocení. Po „skupinovém“ období, kdy téma obrazů představovaly okrajové atributy technické civilizace a příměstská krajina, se v malbě věnoval zkoumání skrytých sil ovládajících přírodní dění. Od počátku šedesátých let byla jeho hlavní inspirací příroda ve všech tvarových a světelných proměnách, přičemž přírodní motivy rozvíjel a obměňoval podobně jako hudební skladatel. Monografie čerpá z mnohačetného díla uchovávaného v galeriích a rodině autora, z deníků uložených v Archivu Národní galerie v Praze i ze vzpomínek studentů. Důležitou součást publikace tvoří výběrový soupis díla, zahrnující na šest set položek.