Po knihách povídek O času a ohni a Zase zvednout hlavu přichází liberecký spisovatel Otto Hejnic tentokrát s románem. V něm opouští své dosud tak časté hrdiny ženoucí se za nesmyslnými cíli a soustřeďuje se na dvojici kamarádů-loserů, kteří zůstali na ocet. Těmito protagonisty jsou hezoun Petr, zvaný Sifon, synek z česko-německého manželství, a věčně usměvavý Venda, opožděný plod pozdní lásky. Jejich osudy jsou v průběhu děje konfrontovány s osudy žen, jež jim zkříží cestu, ať už to je Petrova tajemná Monika, andělsky nádherná Nataša, postarší Gudrun, Vendova drobná Pája anebo dlouhánka Stáňa, ale i mnohé další. Mezi tyto osudové ženy však bezpodmínečně patří také matky obou přátel, milované i nenáviděné, jež hrají v životech svých synů naprosto zásadní role. Lokalizace románu je velice rozmanitá, centrem všeho dění nicméně zůstává malá lázeňská obec v bývalých Sudetech, jež k sobě oba přátele poutá magickou silou.