Výběr jeden a třiceti komentářů z rozmezí deseti let, které představuje tato útlá kniha, pozitivním způsobem nabourává stereotypy o práci novináře. Čapkova věta o tom, že nic není starší než včerejší noviny, v případě Jana Schneidera neplatí. Domnívám se, že hned ze dvou důvodů: témata, jimiž se autor zabýval a zabývá, postihují ty nejnebezpečnější problémy naší doby (o čem jiném by také měl psát dobrý bezpečnostní analytik?) a následně jde na samu dřeň jednotlivých kauz a konfrontuje je s obecně platnými morálními principy. Připomíná tím starozákonního proroka, který byl zároveň soudcem. Občas tím bývá až protivný, takže jsem dodatečně pochopil biblické zprávy o kamenování proroků. Dosáhl tím však neobvyklého efektu, popsaném v názvu knihy. Jeho slova nepadají do prázdna každodennosti, ale do myslí a duší čtenářů. Za svou tvorbu byl autor oceněn v roce 2017 Krameriovou cenou za nezávislou žurnalistiku.