Před sto sedmdesáti lety, v roce 1850, vydal Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) anonymní komentář k tehdy, stejně jako dnes, široce rozebíraným názorům o tom, zda je Země bytost, zda má svého vlastního ducha a jak probíhala evoluce. Této dlouhé nedokončené eseji dal romantický název Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce. Ve filosofickém vyznání a syntéze životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce jeho doby můžeme spatřovat klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které však mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, německy a daleko od Prahy. Lze ho číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako naturfilosofický a poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Ve středoevropském prostoru mají zápisky zemřelého přírodovědce podobné postavení jako v anglosaském světě esej Edgara A. Poea o hmotném a duchovním vesmíru Eureka. Purkyňův spis je tak součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Tato kniha v novém, upraveném vydání přináší komentovaný úplný překlad Purkyňova klasického textu a sborník statí, který uspořádali Tomáš Hermann a Václav Cílek. Filosofující přírodovědci a historici vědy zde z různých stran přibližují Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, dějin jeho působení nebo inspirací pro dobu naši. Svazek tak představuje svérázný příspěvek k dějinám vědy, české a evropské kultuře 19. století i problémům vztahu vědy, kultury, života a umění.