Cílem práce je prozkoumat vizuálněobrazné prostředky s představou o jejich neustálém strukturním prohlubování od jejich prapočátků v úsvitu vizuálního vyjadřování lidstva až k vlivu nových médií. K tomu autor navrhuje model, v jehož začlenění je možné chápat vizuální představivost, obrazivost jako zásadní faktor vizuálního vnímání, podmíněný na sociální strukturní úrovni vizuálněobraznými prostředky, které má societa k dispozici. V duchu tohoto přístupu vidíme vývoj vizuálního vyjadřování jako růst, v němž se prvně odhalené prostředky zapojují v dalším vývoji do strukturně členité soustavy dalších vizuálních prvků na několika strukturálních úrovních. Autor věnuje pozornost zejména transformaci obrazové struktury, kterou přinesla moderna a jejím důsledkům pro současné chápání vizuálněobrazného vyjádření v nových médiích.