Jednoduše? Mám rád středověk, mám rád genius loci, když se přijde mezi zdi starých tvrzí, hradů, zřícenin, mám rád tu náladu, která se dostává hudbou do mysli muzikanta, posluchače. Středověk je líčen všemi možnými pohledy, barevně či černobíle, zasmušile podzimně či jásavě jarně, poklidně či bouřlivě, mírně a romanticky či tvrdě a nesmlouvavě realisticky – ale pořád je to doba, ze které pramení moře myšlenek, idejí, nálad, pocitů a obrazů. Cyklus Za hradbami tvrze přináší deset skladeb. V ukázkách jsem zvolil někde více loutnový zvuk, někde více zvuk klasické nylonové kytary a to jen proto, aby více vynikla atmosféra názvu cyklu. Menuet, Intrada či Tanec nanášejí obraz malé slavnosti v kamenných prostorách tvrzí, Zimní pohádka je vhled do tiché nálady zasněžených plání, Loučí svit je předznamenání závěrečné skladby ...často svíce jen plá, která je určitým vyvrcholením cyklu a ukazuje na tmu, prosvícenou světlem naděje. Pod září hvězd a Praporec vidíme zase pohledy z hlásky do noci středověku, Stará tvrz vychází z nálady osamělosti v krajině a Na obzoru se stmívá poukazuje na nebezpečí, které se vkrádá do krajiny…